O hudbě

"Pane vrchní, hraje ta hlučná kapela také na přání hostů?"
"Samozřejmě."
"Super, tak ať jdou chvilku hrát kulečník, než se naobědvám."

"Můj manžel mě ještě po deseti letech dokáže chytit za ruce..."
"Doopravdy?" závidí kolegyně.
"Jo, vždycky když chci hrát na klavír..."

Kdo je to gentleman?
.
.
Někdo, kdo umí hrát na saxofón, ale nedělá to.

Malý Pepánek se v noci vzbudí a vidí, jak z jejich dveří odchází zloděj s plnými taškami. Aby nevzbudil rodiče, tak na něj polohlasně volá: "Prosím vás, nemohl byste ukrást i moje housle?"

Po poušti jde houslista, proti němu se najednou objeví lev. Zkušený muzikant rychle popadne stradivárky a hraje a hraje. Lev se schoulí do písku a poslouchá. Přijde druhý lev, sedne vedle a poslouchá taky. V tom přiskočí třetí lev a houslistu sežere. Ti dva se do něj pustí: "Ty pitomče, ty troubo, cos to udělal? Ten člověk tak překrásně hrál!" Třetí lev si dá tlapu k uchu: "Co jste říkali?"

Jaký je rozdíl mezi dirigentem a pytlem hnojiva?
.
.
Ten pytel.

Jaká je u slepců nejoblíbenější pěvecká dvojice?
.
.
Bílá - Hůlka.

Stojí žebrák na rušné ulici a velice hezky hraje na housle. Zastaví se u něho hudební odborník:
"Člověče, já žasnu, vždyť vy byste mohl hrát v profesionálním orchestru! Proč tady žebráte?"
"Jo pane, to bych dělat nemohl, já musím živit osmičlennou rodinu."

Učitelka ve škole k dětem: "Za nás byla hudba hezčí, tohle není hudba, ale něco jako vysavač."

Vsadí se dva chlapi, že ten druhej se dokáže bavit s každým v hospodě.
Ten jde od stolu ke stolu a začíná vždy dotazem jaký má kdo IQ.
"150"
"Jakej myslíš, že bude mít dopad pokles Tokijský burzy na těžbu mědi v Viktoriině poušti?"
"130"
"Co si myslíš o dopadu el nina na Skandinávii v nejbližších 200 letech"
"100"
"Tak na co bys lovil tu blondýnku u baru?"
"65"
"Jakejma hraješ paličkama?"

Violista v orchestru začne náhle křičet na hobojistu, sedícího za ním.
Dirigent se jej ptá: "Co se stalo, co vás tak rozzlobilo?"
"On se ke mně naklonil a otočil mi jedním kolíčkem", křičí violista, "a teď mám rozladěný nástroj!"
"Nezdá se vám, že to s tou vaší reakcí přeháníte?", ptá se dirigent.
"Nepřeháním," vzlyká violista, "on mi nechce prozradit kterým!"

Jak odumírá mozková buňka violisty?
.
.
Osamělá.

Psaní o hudbě je jako tančení o architektuře.

Stěhováci táhnou piáno do sedmého patra a už nemůžou.
Jeden povídá: "Odpočnem si, už toho mám dost. A já se jdu podívat, jak je to ještě daleko."
Za chvíli se vrátí a povídá:
"Tak mám dvě zprávy, dobrou a špatnou. Ta dobrá je, že už je to jen jedno patro. Ta špatná je, že jsme si spletli věžák."

Dva blázni našli samopal. Jeden povídá:
"Hele saxofon. Já budu tlačit a ty foukej..."

Když hraješ na klavír, tak platí přísloví:
Pravá ruka neví, co dělá levá ruka.

Proč jsou srdce dirigentů tak žádostivá po transplantaci?
.
.
Protože jsou tak málo používaná.

"Jak se ti líbila opera, co tě na ní Karel pozval?" vyzvídá Anička na Marušce.
"Strašný, představ si, že mě ten darebák o přestávkách stále obtěžoval!" vyprskne okamžitě Maruška.
"Nepovídej, sexuálně?"
"Zbláznila ses? Právě, že vůbec ne! Neustále mě zkoušel, co o operách vím, kdo kterou složil a který duet se mi nejvíce líbil."

Po koncertu vojenské kapely osloví jeden z posluchačů trombonistu:
"Můžete mi říci název skladby, kterou jste právě hráli?"
Ten se podívá do not a praví:
"Číslo pět, pane."

Učitel hudby varuje žáka:
"Jestli mě budeš ještě zlobit, tak namluvím tvé matce, že máš velký talent."